Pojem transpersonální

Pojem transpersonální je používán ve dvou základních významových odstínech. Jeden je spojen s oborem transpersonální psychologie a druhý je spojen s transpersonální (holistickou) filosofií. Na těchto stránkách představíme oba tyto odstíny, a to na dvou význačných postavách těchto oborů, na Stanislavu Grofovi (1931) a na Dane Rudhyarovi (1895 – 1985).

Transpersonalita v pojetí psychologa Stanislava Grofa

Grofovo pojetí transpersonality se vztahuje k jeho vědecké práci s rozšířeným modelem lidské psýché, který, kromě běžné biografické oblasti, obsahuje dvě transbiografické oblasti, perinatální oblast1 a transpersonální oblast.2 Tyto oblasti nejsou přístupné v běžných stavech vědomí, ale ve stavech mimořádných, konkrétněji v  tzv. holotropních stavech vědomí3, do kterých se člověk může dostat pomocí psychedelických látek, pomocí tzv. holotropního dýchání a dále také při různých jiných okolnostech, jako například při meditacích, během zážitků blízkých smrti nebo při spontánních epizodách během tzv. psychospirituální krize.4 
Zážitky pocházející z transpersonální oblasti charakterizuje překonání obvyklých hranic jedince (jeho těla a ega) a trojrozměrného prostoru a lineárního času, jenž nám v obvyklých stavech vědomí omezují vnímání světa. V obvyklém stavu vědomí dle Grofa prožíváme sami sebe jako newtonovské objekty, které existují v prostoru vymezeném naší pokožkou a vnímání prostředí je omezeno fyziologickými možnostmi našich smyslových orgánů a fyzikálními charakteristikami prostředí. Jsme rovněž omezeni na události, které se odehrávají v přítomnosti. Během transpersonálního stavu vědomí lze naproti tomu prožívat události které se staly v minulosti a někdy také i ty, které se mají v budoucnu teprve uskutečnit.5 
Transpersonální zážitky na základě desitek let vlastních výzkumů Grof rozčleňuje do několika základních kategorií. Těmito kategoriemi jsou:

  1. Zážitkové rozšíření vědomí v rámci běžné skutečnosti a časoprostoru, do kterých Grof řadí za prvé zkušenosti s překročením hranic prostoru jako je například ztotožnění se s jinými osobami, skupinové ztotožnění a skupinové vědomí, planetární vědomí či mimosmyslové vnímání překračující hranice prostoru a za druhé zkušenosti s překročením hranic lineárního času jako jsou zážitky z období zárodku a plodu či zážitky z minulých inkarnací.
  2. Zážitkové překročení hranic běžné skutečnosti a časoprostoru, do který Grof řadí například návštěvy jiných světů a setkání s jejich obyvateli, zážitky univerzálních archetypů či zážitky láskyplných a zlomyslných božstev.
  3. Transpersonální zážitky psychoidní povahy, do kterých Grof řadí za prvé Synchronicitní spojení mezi vědomím a hmotou, za druhé spontánní a psychoidní jevy jako mimořádné tělesné výkony či opakovanou spontánní psychokinezi (poltergeist) a za třetí záměrnou psychokinezi jako je obřadní magie či léčitelství a čarodejnictví.6 

Zkoumání transpersonálních zážitků Grofa přivádí k celkovému odmítnutí většiny metafyzických tvrzení karteziánsko-newtonovského paradigmatu a materialistického světového názoru, neboť z této pozice jsou tyto zážitky interpretovatelné pouze jako bezvýznamné produkty lidské fantazie a imaginace či halucinace a nemají hlubší ontologickou významnost, kterou jim Grof přisuzuje.7
Grof věří, že rozšířená mapa lidské psýché o transpersonální rovinu má zásadní význam pro seriózní vědecký výzkum fenoménů šamanismu, obřadů přechodu, mystiky, náboženství, mytologie, parapsychologie, zážitků blízkých smrti či psychedelických stavů a má pro něj revoluční význam z hlediska chápání somatických poruch, včetně stavů, které současná lékařská věda označuje za psychotické, což s sebou nese i objev nových možností léčby.8
Přese léčebné účinky práce se zážitky z transpersonální úrovně vědomí nevedou dle Grofa tyto zážitky automaticky k posunu na vyšší stupně vývoje vědomí, ke kterému by však Grof rád při své práci docházel, což ho vede ke zkoumání faktorů, které ke změnám ve struktuře vědomí vedou.9

Transpersonalita v pojetí filosofa Dane Rudhyara

Rudhyarova transpersonalita, jež by se z důvodu jeho pravědpodobného prvenství v užívání tohoto pojmu dala označit jako transpersonalita původní, se nevztahuje k vědeckému modelu psýché a k transpersonálním zážitkům ve změněných stavech vědomí, jako je tomu v transpersonální psychologii, ale přímo k vyššímu stupni vědomí jednotlivce. U Rudhyara však nejde ani tak o překonávání obvyklých hranic těla a ega, ke kterému dochází v mimořádných stavech vědomí, ale spíše o umožňování působení sil, které se nachází mimo bežně naladěné individualizované vědomí jednotlivce. Tyto trans-personální síly tedy působí skrze či prostřednictvím jednotlivce a ovlivňují jeho vědomou aktivitu.10
Transpersonální aktivita má pro Rudhyara dvojí význam. Může to být „uvolnění transformativní energie prostřednictvím osoby, možná spojené se zjevně zázračnými výsledky,“11 tak přijímání informací, které nejsou současné mysli běžným způsobem dostupné. Osoby přijímající takovým způsobem informace musí mít dle Rudhyara určitou formu a nepoškozenou průzračnost. Jinak řečeno, osoby musí být citlivé na transpersonální vjemy a naladěné na kvalitu bytí aktivního zdroje toho, co je třeba předat.12
Filosof Jindřich Veselý ve své interpretaci Rudhyarovy transpersonality zdůrazňuje, že nejde o pasivní mediumitu (schopnost být médiem), ani channeling, ale obtížný proces transformace, kdy se jedinec odevzdává transpersonální síle božského Soucitu, aby konala skrze něj. Snaha o transpersonální život se tak pro něj podobá následování Krista křesťanské tradice a cestě bódhisattvy mahajánového buddhismu.13

 

Doporučená literatura a odkazy

 

Stránku připravil Tomáš Gardelka

 

Poznámky pod čarou

  1. Oblast související s traumatem biologického narození.
  2. GROF, Stanislav. Psychologie budoucnosti: poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí. Vyd. 3., V Argu 2. Praha: Argo, 2014, 390 s. ISBN 978-80-257-1310-5, s. 39.
  3. Slovo holotropní pro Grofa znamená směřující k celistvosti (řec. holos – celek a trepein – pohybovat se směrem k něčemu)
  4. GROF, Stanislav. Psychologie budoucnosti: poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí, s. 87.
  5. Tamtéž, s. 75.
  6. Tamtéž, s. 76-77.
  7. Tamtéž, s. 79.
  8. Tamtéž, s. 88.
  9. Tamtéž, s. 87.
  10. RUDHYAR, Dane. Rytmus celostnosti: (totální potvrzení bytí). Vyd. 1. Praha: Malvern, 2012, 313 s. Aurélie. ISBN 978-80-86702-29-2, s. 269.
  11. Tamtéž, s. 270.
  12. Tamtéž, s. 270-271.
  13. VESELÝ, Jindřich. Dane Rudhyar, astrolog a filosof. Okruh [online]. 28. července 2013 [cit. 2016-01-27]. Dostupné z: http://okruh.blogspot.cz/2013/07/dane-rudhyar-astrolog-filosof.html