Stav hluboce změněného vědomí

Můj osobní příběh – Psychospirituální krize?:
Je to už dávno, co jsem se dostala do stavu silně rozšířeného vědomí. Ale krizi si představuji úplně jinak, v krizi jsem byla před tím. To, co zachycuji na obrázku „Bouře uvnitř“, byl stav totálně nadupaný energií, že se dala i posílat.
V mém případě to začalo úžasnou kosmickou vizí. Viz obrázek „Bouře uvnitř“. Viděla jsem planetu, ale vlastně jsem to byla já nebo moje hlava. K planetě se blížilo žhavé těleso, proniklo pod povrch a chvíli se nedělo nic, potom popraskaly kry-ledy, nastal výbuch a celá planeta se začala vařit. Dále tam bylo extatické znovu a znovu prožívání porodu, patrně v souvislosti s rodinným traumatem týkajícím se mých prarodičů. Místo antikoncepce mnoho umělých přerušení těhotenství, navíc pokoutně, v té době to bylo zakázané! Babička tím velmi trpěla, odrazilo se to i na jejích třech synech. Věděla jsem o tom už dávno, ale vědět nestačí! Vytáhnout hluboce zazděné trauma je obtížné. Jako když jsem se dostala do urychlovače, kde je vše mnohokrát intenzivnější. Trvalo to velmi dlouho. Kdyby mi to někdo líčil, tak bych mu nevěřila, považovala bych to za fyzicky nemožné. Kdo to zažil, ví své. Šlo o uvolnění bloku v oblasti základní a sexuální čakry. Jenže v té době jsem o energetických vírech v organismu nic netušila. Bylo to tak zběsilé, jako když se ve vás otáčí kovová vrtulka.
Hledala jsem vysvětlení. Hledala jsem ho od počátku, dokonce jsem v počátcích toho stavu, mohla jasně ve své paměti znovu projít všechny knihy o psychologii, které jsem do té doby přečetla, ale byla tam jen malá nekonkrétní zmínka. Později jsem našla částečná vysvětlení v knize Wilhema Reicha „Funkce orgasmu“. Až jednou v zimě jsem šla po Vinohradské třídě, už byla tma a mne zlákaly otevřené dveře do knihkupectví. Vstoupila jsem a na stolku uprostřed, přímo přede mnou ležela otevřená kniha a přímo na té otevřené stránce bylo vysvětlení, které jsem už dlouho hledala. Kniha se jmenovala „Holotropní vědomí“ a napsal ji Stanislav Grof. Od té doby čtu jeho knihy a časem jsem začala jezdit i na HD.
Moje výtvarná tvorba se proměnila. Udělala jsem pár obrázků pro ilustraci toho stavu a povedlo se mi nějak uchopit zlo, možná spíš zlobu, kterou jsem v sobě cítila a obrázkem si ulevit. Je to taková tupá síla, kterou, když vytáhnete na světlo, tak nad vámi ztratí moc. Viz obrázek „Bestie“ (Mezzotinta) – zlo jako příšera vytažená z hlubin. Fakt je, že za dveřmi do vnitřního světa, do transpersonálních hlubin, do oblastí, které většina lidí z opatrnosti nechává zavřené, jsou soukromé příšery. Tady, na obrázku je ta moje.

Většina lidí svými je svými příšerami z hlubin ovládána, aniž to tuší. Bez vnitřní očisty se jich nemohou zbavit. Příšera vytažená do světla osobního uvědomění ztrácí svou moc.  Pokud dobře vyřešíte snový příběh a naučíte se, jak změnit své chování, už vás nebude moci skrytě ovládat.

Začalo se mi trochu dařit i obchodně. Opustila jsem práci s čirým sklem a začala jsem rýt na barevné sklo. Rytí skla je v podstatě meditační záležitost. Před vámi se točí kolečko a jde o desetinky milimetru, takže člověk málem ani nedýchá a jak víme nejen výrazně zvýšená ventilace, ale i zadržování dechu vedou ke změnám vnímání.
Postupně se mi povedlo zbavit se některých dalších bloků. Dokonce se mi povedlo najít asertivitu, což po generacích předků, kteří se sebou a mezi sebou manipulovali, považuji přímo za zázrak!
Snažím se z toho alespoň něco zachytit obrazem i slovně. Snové příběhy hovoří obrazovým jazykem, přinášejí úžasné metafory, podobenství, dokonce i básně. Snažím se nejen prožívat, ale i porozumět. Jsou tam i vesmírné vize, moc krásné – a umožňují nádherné úlety mimo tento svět, ale já cítím jako svůj úkol přispět k prokouknutí nástrah. Pracuji na obrazovém zmapování vnitřního světa, došla jsem nejen k mapě, ale i ke schématu tvůrčího procesu, které se podobá motoru.