MODEL TVŮRČÍHO PRINCIPU VESMÍRU

Jsem sklářská výtvarnice zvyklá vypořádávat se s náročným řemeslem a mám letitou zkušenost s průmyslovým designem. Využila jsem jí k sestavení modelu, se kterým bych vás chtěla seznámit. Vychází z perinatálních matric, všímá si zákonitostí tvůrčího procesu, a díky nápovědě z alchymie mne dovedl až k  využití současných vědeckých představ – k počítání s kvalitami a k využití teorie chaosu. Moje práce není vědecká, já jen stavím, rekonstruuji celek na základě do sebe zapadajících teorií. Říkám tomu reversní design. Jde o disciplínu, která spojuje obory, těžko jí někam zařadíme. Dotýká se umění, různých věd a má co dělat i s filosofií. Nabízí možnost, jak uchopit celek. Našla jsem přímé propojení psychologie s teorií chaosu a je tu i cesta, jak s teorií chaosu propojit kulturní vývoj, tedy důsledek lidské tvořivosti.

Obr. 1 Než se dostaneme k vlastnímu modelu, ještě poučný příklad: Kdysi, je to hodně dávno, jsem v televizi v jednom soutěžním pořadu viděla předvádět různé nesmyslné patenty z přelomu 19. století. Také tam ukazovali dva patentované nočníky: Cestovní – s uchem uvnitř. Nočník je skladný, ucho nepřekáží!

Pod postel – s mnoha uchy okolo. Ať uživatel sáhne kamkoliv, vždy nahmátne nějaké to ucho!

Po mnoha letech, když se mi narodilo první dítě, přivezli dědeček s babičkou, tuším, že z Drážďan, takový prima nočník, který oba tyto požadavky dokonale splňoval. Viz vyobrazení. Jak snadné!

               Jiný způsob uvažování nebo jiný pohled na věc, jiné seřazení skutečností, dovede něco úplně nového, něco nepředvídatelného!

Zkusím předvést, k jaké proměně myšlení ta „nová technologie“, tj. nové paradigma může vést. Použiji uvědomění si programové stránky světa a také teorii chaosu, abych staré známé skutečnosti oblékla do nových podob. Ale přece jen bych měla nejdřív alespoň trochu vysvětlit, jak je to s chaosem. Prostě po čase jsme zjistili, že i prales má svou vnitřní uspořádanost, i když se proti monokultuře políčka dlouho jevil úplně neuspořádaný. Platí tu více pravidel současně, jakoby na stejné úrovni. Tato pravidla se vzájemně ovlivňují, spolupůsobí. Kupodivu stabilita druhově bohatého ekosystému je větší, nežli stabilita monokultury.

další poznatek: život vytváří oddělené celky, jako jsou atomy, buňky, orgány, jedinci, rodiny, národy, živočišné druhy, ekosystémy, planety …  Jiný příklad chaosu je z fyziky: když stoupá k obloze meteorologický balónek, je vítr, vztlak, teplota, atd. v různé výšce různá a tyto fyzikální jevy na sebe působí, vzájemně se ovlivňují. Pomocí přístrojů se měří jednotlivé údaje, proto se balónky vypouštějí. Tyto údaje nelze ze země předem vypočítat.

Naše představivost je uzpůsobena k orientování se v „chaotických strukturách“, jako jsou ekosystémy (pro lov je nutné vědět, jak to chodí v přírodě), a co nás bude ještě více zajímat – ve vztazích mezi lidmi, ty jsou také ovlivňovány spolupůsobením velkého množství zákonitostí. Kde hrají perinatální matrice a jejich prostřednictvím tvůrčí proces hlavní roli. Nikde tu nepanují absolutní shody, jde o porovnávání podobností.

 

Perinatální matrice a jejich zobrazení.

Předpokládám, že Grofovu teorii dobře znáte, a tak jen připomenu, že zkoumá pomocí změněných stavů vědomí základní zkušenosti nastavené v člověku během těhotenství a porodu. Zkráceně dle knihy Stanislava Grofa „Holotropní vědomí“: Perinatální prožitky zahrnují primitivní emoce a vjemy, jako je úzkost, biologická zuřivost, fyzická bolest a pocit dušení, jež se typicky spojují s procesem porodu… A celou škálu pohybů a prožitků vážících se k porodu. Tyto rané perinatální vzpomínky nám rovněž mohou otevřít bránu do toho, co Jung nazval kolektivním nevědomím. Jestliže znovu prožíváme muka průchodu porodními cestami, můžeme se ztotožnit s podobnými situacemi, které prožívali lidé jiných dob a jiných kultur, nebo se dokonce můžeme identifikovat s postupem porodu, který prožívají zvířata nebo mytologické postavy. Můžeme také pociťovat hluboké spojení se všemi lidmi, kteří se podrobili všemožným tlakům a útlaku. Jakoby nám naše vlastní spojení s prožitkem plodu deroucího se na svět poskytovalo intimnější, takřka mystické spojení se všemi bytostmi, které se nacházejí nebo nacházely v obdobných podmínkách. Perinatální jevy se vyskytují ve čtyřech oddělených prožitkových fázích. Každá z těchto čtyř matric se těsně vztahuje k jedné ze čtyř po sobě jdoucích etap biologického porodu. Během každé z těchto etap dítě prochází prožitky, jež jsou charakterizovány specifickými emocemi a fyzickými pocity; a zdá se, že každá etapa je také spojena s konkrétními symbolickými obrazy. Perinatální matrice představují vysoce individualizované psychospirituální programy, které řídí způsob, jakým prožíváme svůj život.

               První matrice…“amniotický vesmír“ – prožitky v mateřském lůně během těhotenství, do začátku porodu.

               Druhá matrice… “kosmické pohlcení bez možnosti úniku“

               – prožitky po zahájení porodních stahů, před otevřením porodního hrdla.

               Třetí matrice… „smrt a zápas o znovuzrození“

               – prožitky během průchodu porodními cestami.

               Čtvrtá matrice… „zápas o znovuzrození“ – prožitky oddělování a těsně po něm.

Jak to obrazově, schematicky zachytit? Můžeme je zobrazit cyklicky, tedy do kruhu anebo jako postupně se odvíjející děj tedy z leva do prava, jak jsem to udělala na obrázku „Schéma přírodní terapie“ obr. 2, průvodní text k obrázku: Když dáme vhodnou příležitost změněným stavům vědomí, začne proces uvolňování zablokovaných napětí. Zcela vlevo je meditační možnost, která také může pomoci, pak pokračuje schéma terapie podle Stanislava Grofa.    Nahoře je biografická vrstva – realita konkrétního člověka, pod ní je jeho perinatální vrstva – prožitky z prenatálního života. Na obrázku je zohledněno trvání jednotlivých fází prenatálního vývoje a porodu, přitom lze si představit, že můžeme rozbalit každou ze tří dalších matric s tím, že každá bude mít svůj specifický vír, který člověka táhne do hlubiny transpersonálních zkušeností. Dole jsou transpersonální vrstvy – programová struktura obsahující zkušenosti života od základů (na obrázku je jen malá svrchní část). Zachytila jsem cestu terapie. Náš hrdina se zasní, ale při vytváření krásných představ se mu opakovaně dělá špatně. Je mu zle i z muziky, která navozuje uvolnění. Ale je na terapii, tak se tomu poddá, poddá se a padá do představy, že je dítětem, které se topí v černých a zelených jedech. (Vybrala jsem jeden z velkého množství možných příběhů.) Padá a propadá se ještě hlouběji, topí se v jedovaté bažině. Je hluboko ve světě transpersonálních představ. Černý pták, který ho provází, mu pomůže. Získá lucernu, která mu umožňuje vidět v temnotách. S ptákem v náručí a s lucernou je uchopen velkou mateřskou bytostí a ta ho vrátí do reality jeho biografické vrstvy. Ptačí přítel změnil barvu. Symbolická lucerna poznání mu zůstala, posvítí mu na další cestu. Příští průchod první fází tvůrčího procesu bude lepší a časem se to srovná úplně a on se nebude bát uvolnění. (Zachytila jsem jen trauma v první perinatální matrici, obrázek by byl neuchopitelně široký. Další matrice tu jsou zavinuté.)

Obtížné zvládání úkolu ještě nemusí znamenat, že jste uvízli v pasti! Chvilku to trvá, než se naučíme bezchybně ovládat zavazování tkaniček, nebo třeba řízení auta. Vnitřní překážky brání člověku v rozvoji, narušují tvůrčí proces. Perinatální matrice jsou jeho zárodečnou verzí a jsou za mnohými lidskými neúspěchy v tvořivých proměnách během života.

Vtažení do víru a tonutí v bažině nabízí plně jinou perspektivu, jiné motivy, nežli záchrana, návrat anebo poznání, které si z toho člověk odnese. Tyto inspirační zdroje lze dnes identifikovat na výtvarné scéně, ale přece jen beznadějné vtahování do traumatu stále převládá.

Na dalším obrázku je cyklické znázornění perinatálních matric. Možná traumata jsou tu jako pihy na kráse obr. 3. Ale přece jen nehupneme z jedné prožitkové sféry do druhé. Proto je tu ještě obrázek, který to respektuje, obr. 4. Navíc místo pih na kráse tu máme naznačeno opuštění roviny reality.

 

Tvůrčí proces

Tvůrčí proces koresponduje s perinatálními matricemi, ty jsou jeho zárodečnou formou. I když se zdánlivě odehrává jen v biografické rovině, je silně ovlivněn perinatální a transpersonální vrstvou. V běžném životě nejsme odděleni od hlubokých vlivů sfér naší osobnosti, které si neuvědomujeme. Vytvářejí náš citový, prožitkový základ. Tvůrčí proces je v západní kultuře hluboce zakotven. Jako něco velmi samozřejmého, se ho učí všichni pedagogové. Jsme individualističtí. Snažíme se objevit něco nového, co tu ještě nebylo, zařídit se po svém, patentovat naše vynálezy atd. Ani si neuvědomujeme, že v jiných kulturách mohou dávat přednost něčemu jinému.

Účast na nové tváři světa začíná tím, že se člověk učí, přijímá objevy svých předchůdců a osvojuje si je. Dá to práci naučit se zavazovat tkaničku, naučit se číst, psát a všechno to další, bez čeho se dnes neobejdeme. Celé toto učení je tvořivou prací na novém lidském vesmíru, na nové osobnosti, která bude mít šanci zúčastnit se proměn světa. Dítě může ve snu symbolizovat dílo. Učení i tvoření má čtyři fáze, které se doplňují. Každá z nich hraje jinou roli, každou trochu jinak prožíváme.

1/ Snění, inspirace, vyvolání potřeby je první fází. Přichází spontánně z vnitřních potřeb nebo je motivována zvenčí. Různé představy, sbírání informací, nevykrystalizované předpoklady čehosi. Je mnoho možností, ale která je ta pravá? První část procesu je tedy, motivace. Vytvoření představy, záměru. Kdo umí snít, ví, že bez uvolnění to nejde.

2/ Nestačí jen pomyslet a už je hotovo. Nevíte jak do toho, jak to udělat co nejlépe, která z nabízejících se možností, je ta nejlepší? Druhá fáze je krizí. Vzrůstá napětí, věc není rozhodnutá. Stále to není ono. Představy potřebují uzrát, šikovnost se musí natrénovat, najít správný grif, fázi zrání se také říká inkubace. Je to tajemná část procesu, skrytá velmi hluboko – mimo naše vědomí.

3/ Nápad otevře cestu aktivitě, zahájí realizaci.  (V pedagogice bývá nápad samostatným bodem procesu, ale vzhledem k tomu, že je dílem okamžiku, jsem mu nevyčlenila časovou plochu.  Otevírá bránu k realizaci. Realizace – boj a úsilí, práce na uskutečnění záměru, je třetí fází procesu.

4/ Uskutečněním záměru vstupujeme do čtvrté fáze. Nastala proměna, máme hotovo. Ještě je třeba věc posoudit, vyhodnotit výsledek.

Proces učení je takové přebírání štafety. Naučit se, co tu někdo před námi zavedl, vytvořil. Rozumné pedagogické postupy respektují základní schéma tvůrčího procesu, snaží se motivovat, nestrašit, pomoci zvládnout úkol a ocenit výsledek.

Na obrázku č. 5 je hra, kterou jsem vytvořila pro názornost. Je v ní spousta funkčních propojení. Plán hry je mapou tvůrčího procesu. Čtverec hrací plochy je rozdělen do čtyř trojúhelníků různých barev, které symbolizují čtyři odlišné části procesu. Hrací políčka vedou po spirále do středu, kde je cíl. Po jeho dosažení jednotlivé figurky končí. Hráč hraje s týmem čtyř figurek. Startovní pole začíná na hraně modrého trojúhelníka. Podle toho, jak hodíte kostkou, nastupujete do hry s větším nebo menším štěstím. V životě si mnohé z těch šipek, které zrychlují nebo zpomalují průchod hracím polem, nastavujeme sami svým postojem. Zde se dá dobře ukázat, jak pozitivně naladěný člověk sám přispívá k svému úspěchu. Naopak ten, jehož energie jsou brzděny vnitřním odporem, blokovány obavami, směrovány jinam, těžko proměnu vůbec dokončí.

Podívejme se na dynamiku procesu tvoření (obr. 6) a na to, jak se rozdíly v zachycení prožívání jednotlivých částí tohoto procesu projevují ve formální stránce uměleckých ztvárnění. Ty čtyři fáze jsou prožitkově odlišné. K zachycení prožitků používáme sice mnoho různých prostředků – tvarosloví, rytmus, kompozici, barvy, gesta, postoje, ale každé z těchto čtyř prožitkových kvalit odpovídá specifické tělesné naladění. Jde o naladění odpovídající jednotlivým perinatálním matricím! Toto naladění lze předat dál uměleckými prostředky. Vnímavý jedinec si dokáže toto naladění „přehrát“. Velmi stará symbolika pojí čtyři základní prožitkové kvality se čtyřmi elementy. Statické uvolnění s vodou, statické napětí se zemí, dynamické napětí s ohněm a dynamické uvolnění se vzduchem. Je nekonečně mnoho možností, jak tyto základní kvality vyjádřit, ale chceme-li naladit diváka, předat mu prožitek, musíme být čitelní! Jak uvidíme později, je to ve skutečnosti ještě trochu složitější. Nejen proto, že kvality nejsou v celém svém poli stejnorodé s ostrými přechody, ale postupně do sebe přecházejí.

Podstata rozdílnosti těchto čtyř základních kvalit se dá zachytit nejrůznějšími dalšími způsoby, hudbou, tancem, fotografií krajiny, prožívanou skutečnost lze zdůraznit kulisami a nasvícením scény na divadle. Jde to tak daleko, že i vzor na záclonách nebo balicí papír může nést naladění některého z elementů. Na obrázku č. 7 je rozdílná prožitková situace čtyř fází tvůrčího procesu zobrazena jako čtyři ornamenty. Umění se chová jinak nežli věda, vychází z postoje autora k světu, je subjektivní výpovědí. Umožňuje zachytit a předat celou škálu prožitků.

Každá z fází tvůrčího procesu je zároveň prožitkovou oblastí, která se řídí svou vlastní logikou. Tady to nejvíce odpovídá právě perinatálním matricím, obzvláště při umělecké tvorbě! To, že jsme se v ní ocitli, nás specifickým způsobem naladí. Představme si snění o něčem novém, krásném, co chceme udělat, naučit se, prožít… Třeba i potkat velkou lásku a vytvořit krásný vztah, mít krásné děťátko. Představa přichází v klidném pomalém uvolnění. Tohle umí krásně vyjádřit hudba a tanec. Snivé adagio navodí tu správnou atmosféru, pohled na stojatou hladinu vod, obrazy snových krajin, harmonických splynutí s přírodou. Modrá barva, která vtahuje do uvolnění, do snu. Ale sen může být i zcela neuskutečnitelný, jsou takové věčné sny. Tam, kde se lidé utíkají k neuskutečnitelným snům, hrají roli hluboké vnitřní vlivy. Figurka ve hře, pokud skončí v pasti, což se může stát každému, postupuje dál, až se z pasti dostane znovu na start, začíná řešit něco jiného. V životě to ale může být i jinak.

Když úspěšně projdeme první fází, dostaneme se do druhé. Postupně narůstá napětí a my nevíme, jak na to. A zatím se někde hluboko v nás formují možnosti, hledá se východisko. Narůstá-li zájem uskutečnit, narůstá i napětí, zůstává statické, stejně jako muzika ilustrující takovéto stavy. Pomalá tíživá melancholie. Těžce myslitelský postoj. Kompozice soustředěná do svého středu, plná napětí, skoro bez pohybu. Jako tlak před bouřkou.

Nápad startuje boj a úsilí, zkusíme to a možná mnohokrát s mnoha různými nápady. Nápad je jako otevřený kanál, kam se tato energie vypustí, kde odvede svou práci. Může jít o nový tvar, novou technologii, tisíce nejrůznějších nových počinů. Patří sem i najít si své místo mezi lidmi, tak jak jsme si ho vysnili, navázat a vytvořit správné partnerské vztahy a mnoho dalšího. Člověk jako by současně řešil spoustu různých vrstev, vzdělání, zaměstnání, rodinné vztahy. V něčem uspěje bez potíží a něco se třeba nikdy nepodaří. Proto má každý ve hře čtyři figurky, čtyři oblasti rozvoje. Třetí fáze je realizací nápadu, bitvou za jeho uskutečnění. Je plná konfliktů. Hudba vyjadřující tuto náladu bude dynamická, plná napětí a zvratů, kompozice obrazů také, prudké kontrasty velký pohyb a napětí.

Někdy se stane, že nápad nepřijde, není řešení. Figurka skončí v druhé z pastí.        Také tam, kde sice nápad přišel, někdy spousta nápadů, ale problém nemá průchodné řešení, se dostáváme do druhé z pastí. Bojovali, ale neuspěli, šance na vítězství zmizela v nenávratnu. Válka, beznaděj, peklo. Zdá se, že někteří lidé jsou stále jakoby uvízlí v této pasti. Buď bojují a projevují veliké úsilí, nebo upadnou do deprese. Jakoby neznali jinou polohu a neuměli se uvolnit. Jiný zase odmítá jakýkoliv boj, protože vše je marné a nic nemá smysl. Cítí se jako nahý v trní a dělá „mrtvého brouka“. „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ říkají takoví lidé a sbírají všemožné teorie, proč nic nemá cenu.

Hudba umí vyjádřit všechno, i to velké vítězství, když už se povedlo a konečně se dílo završilo. Velké dynamické uvolnění, jako gejzír, jako extázi. Radost ze slunce po bouři, tak nějak to je. A také úžas z nového pohledu na svět, nových objevů, to uvědomění si, co všechno znamená nový objev, nová možnost.

Třetí past je touhou po věčném setrvání v oslavách, v radostech. Nic už nehledat, nic nezkoušet, jen si užívat. Je to touha téhle doby naočkovávána reklamami o bezstarostném životě, kde za vás vše vyřeší pojišťovna nebo nové auto nebo mobilní telefon…. Je to jako na obraze Pietra Bruegela „V Zemi peciválů“. Život jde dál a nic nedělat znamená přestat se vyvíjet – tedy zastavit proces proměny.

Proměna je základem všech příběhů. Umění umí vyjádřit nálady všech jejích fází, čerpá nejen z vnitřního prožívání, ale umí najít ekvivalenty těchto nálad v přírodě a umí je transformovat do kultury. Pokud se sdělení odehrává v čase jako hudba, divadlo a film, může vás postupně provést všemi stavy, či zobrazit jen jeden. Příběh může skončit jako happy end nebo tragédie. Je možné splétat více dějových linií. Na pozadí idylky naznačit blížící se drama. Výtvarné dílo je většinou zastavením v čase, spíše tam vynikne určitý momentální stav. Přitom do hry vstupuje mnoho dalšího, krása tvaru, hra s prostorem, s hmotou, se smyslovými podněty a to vše se může proměňovat podle naladění. Stejně jako svého druhu sen, pochopitelně může být i umění těžce bezvýchodné, prostě horor nebo silně akční, jako jsou akční filmy. Samá honička, bitva o přežití. Může zobrazit svět z pohledu člověka uvízlého v některé z pastí.  Ale může být i o úžasu a pochopení souvislostí přírodních skutečností. Na obrázku č. 8 vidíme čtyři možnosti umělecké inspirace – čili jak se mění pohled na svět i sebe sama z různých míst na této pomyslné mapě. Nihilista uvidí svět úplně jinak, nežli ten, kdo sklouzává do utopií. Ale ten kdo prokoukl situaci na scéně, sám na sobě zakusil kouzla citových proměn a dokázal je překonat, vidí pošetilosti obou.

Na svět se můžeme dívat z různých úhlů pohledu, podobně jako v různých naladěních během tvoření. Naladění na patřičnou notu nám pomáhá citově zarezonovat a vžít se. Naše naladění často omezuje výběr z viděného na to, s čím rezonujeme. Kdo má zkušenost s meditací na jednotlivé čakry ví, že je tu i tělesný systém, kam lze jednotlivé prožitky řadit. Bohatost vnitřního světa je obrovská, obrovská jsou nedorozumění z toho plynoucí.

 

Inspirace z alchymie

Jen čistou náhodou jsem se začala zabývat námětem z alchymie. Chtěla jsem ho udělat ze skla. A přitom jsem přišla na to, že se dá využít k ještě rafinovanějšímu modelu. Obr. 9 Jung píše k tomuto obrázku: Je to jedna z těch cest k centru ne-já, kterými se ubíralo i středověké zkoumání: totiž při výrobě Kamene. Rosarium Philosophorum říká: „Učiň z muže a ženy kulatý kruh, z něho pak udělej čtverec, z toho zas trojúhelník. Z trojúhelníku učiň znovu kruh a máš kámen filosofů“. Dále Jung dodává: Takové věci přirozeně znamenají pro moderní intelekt naprostý nesmysl. Hodnotový soud však nijak neodstraňuje skutečnost, že se taková spojení idejí objevují a že po mnoho staletí hrála významnou úlohu…

Od středověku se Alchymie stále více obrací ke zkoumání hmoty a vede až k současné chemii. Při středověkých popisech procesu alchymistického díla symbolizují živly dokonce jednotlivé způsoby zpracování materie. Odtud vím, že do čtverce patří čtyři živly. Velký kruh znázorňuje jednotu. Ve starých hermetických textech se hodně hovoří o Tvůrčím principu. Podivuhodné je především to, že i v Alchymii se srovnává proces díla s početím, těhotenstvím a porodem. To výborně koresponduje s „Grofovou teorií čtyř perinatálních matric“. Když prožíváte tvůrčí proces, mění se vaše naladěni podle fáze, ve které se právě nacházíte. Sice dočasně, ale dost podobně, jako při dávné charakteristice povah. Flegmatik je ten, kdo má místo krve vodu, máloco s ním pohne – zůstává v klidu. Melancholie je stavem velkého statického napětí, dnes bychom řekli deprese. Cholerik je člověk s ohnivou povahou, horlivě akční. Sangvinikova aktivita rychle vyprchá. Voda jako živel evokuje hlubinu, ze které se vynořují představy – sny. Země jako „materia prima“ v sobě obsahuje v neuspořádaném stavu všechny budoucí komponenty, podobně jako je tomu během tvůrčího procesu ve fázi inkubace. Vše je již shromážděno, jen to uspořádat. Spojování a oddělování protikladů přísluší živlu ohně a zdůrazňuje kontrast. Vzduch souvisí s větrem a se Sluncem, s osvícením. Kruh se uzavřel. Dílo je dokončeno.

Je Kámen filozofů vzorcem Tvůrčího principu? V duchu dávných hledačů začnu zdůrazněním: čteme v té stejné knize přírody! Mé další vyprávění čerpá z knihy Frances A. Yates „Rozekruciánské osvícení“. Tento a podobné obrázky jsou označovány jako Monas Hieroglifica“. Proč se vůbec objevuje slovní spojení „Monas Hieroglifica“? Monas jsou jednoty – nějaké celky. A asi vás napadne, stejně jako mne, že hieroglyfy jsou obrázkové písmo, tedy podobají se piktogramům. Jde o symbolická vyjádření kvalit?

Obr. 10 a 11 S dnešními znalostmi si dovolím tento výklad starého vzorce. Je to uděláno stejnou metodou jako se dělají stolní hry. Čtyři živly, nabízejí kombinaci statického, dynamického, aktivního a pasivního. Mužsko-ženská polarita je na obrázku přímo vidět, mimo jiné symbolizuje rozum a intuici. Za nejpodstatnější důkaz, že to bylo zamýšleno právě takto, považuji onu tajemnou trojnost – to, co označuji ve hře jako pasti a co se za určitých okolností, může stát vstupem do spontánních stavů změněného vědomí. Mám s tím osobní zkušenost! Rohy trojúhelníka pak znamenají extrémy v prožívání a tím i v chemii organismu. Jejich úkolem je zvrátit pro člověka nepříznivou situaci. Umožnit mu přežít, dostat se z pasti. Odreagovat nějaký těžký problém, často obrovským náporem energie. Uvolnit psychický blok. Rohy trojúhelníka míří do vnějšího kruhu, tedy do celistvosti. Než se tam dostanete, zůstáváte v pasti. Oblast pastí je poznamenána zvýšenou energií deroucí se z mimo vědomých oblastí, která se potřebuje na něčem vybíjet, mimo jiné uměleckou tvorbou, ta pak vyniká obrovskou naléhavostí. Na obrázku „Schéma přírodní terapie“ je velký vír, který člověka vtahuje do hlubokých vnitřních vrstev. Představte si takový vír u každé z těchto matric, přičemž druhá a třetí splývají vedle sebe do jednoho velkého víru. Když je umístíme okolo čtverce, dostaneme také tři rohy.

V procesu tvůrčího rozvoje člověka hrají uvíznutí v nezdarech, tedy bludné kruhy pozitivní roli. Neumožňují bezbřehý úlet, nutí zachovávat funkční vztahy, nutí zdolávat překážky. Mohly by o tom vyprávět mnohé příběhy z přírody – nezvládl techniku lovu, neulovil, umřel hlady. (Nebo o dětské tvořivosti a paní učitelce s červenou tužtičkou.) Uvíznutí v nezdarech nás nutí udělat to znovu a lépe.

Tvůrčí proces funguje jako spolehlivý prostředek rozvoje – rozvoje nejen lidského! Mužsko-ženská polarita je dost často jeho roznětkou. Pasti neboli bludné kruhy fungují jako posilující se zpětné vazby – a to už jsme v tématu, které je blízké současné matematice, matematice popisující uspořádané chování extrémně složitých systémů vytvářejících svébytné celky, matematiky schopné pracovat s kvalitami.

K tomu je ovšem třeba vědět, že na konci renesance ještě nebyla zavedena osvícenecká matematika, že nebylo nastoleno paradigma hledící na svět jako na hodinový mechanismus! V té době ještě bylo možné „počítat“ s kvalitami! Dokonce celý středověk počítal víc s kvalitami nežli kvantitami, pravda, do skutečné matematiky to mělo daleko. Osvícenství se obrátilo k počítání s kvantitami a věda šla zcela jiným směrem. Směrem, který mimo jiné neohrožoval své nositele obviněním z kacířství! Zájem matematiky o kvality se znovu objevuje až ve 20. století a zatím není zaveden do všeobecného povědomí.

Když se podíváme na tvůrčí proces jako program – uvědomíme si, že snadno dokáže víc nežli prostá existence jeho jednotlivých fází! Je programovou strukturou, která umí oddělit tvořivé přístupy od destruktivních?! Lze vůbec něco takového očekávat? Velké citové deformace zkreslují pohled na skutečnost, to znamená, že se tenhle pohled neotevře všem!

Obr. 12 Jako sekačka na trávu se otáčí motor – vzorec tvůrčího principu a rovná další a další vrstvy vývoje… Podívejte se, tady jsem to zkusila zobrazit jako zpětnovazební strukturu v souladu se současným, skoro matematickým vyjádřením, dá se to znázornit pomocí geometrie, stejně jako kdysi. Představte si, že se motor otáčí, poháněn citovou dynamikou a zanechává spirálovitou stopu jako otisk historie tvoření. Jeho pohyb je přibržďován třemi přirozenými brzdami v podobě bludných kruhů, které zajišťují, že nevybočí mimo danou realitu.

Na dalších obrázcích -13 a 14 je záznam historií. Vlastně se dá mluvit o poli událostí.

Ano, další a další vrstvy se mohou rovnat, když je to pod nimi relativně stabilní podloží, to platí prakticky ve všem, v hmotných i v programových strukturách. Pokud by bylo podloží nestabilní, časem to celé sjede – to je další z vlastností uspořádávání. Platí nejen pro hmotné struktury (viz geologie), ale třeba i pro ty finanční anebo právní!

Motor ještě jednou. Obr. 15 Kolik moc se toho dá propojit do jednoho modelu? Tohle zobrazení je trochu jiné, vzorec se otáčí ve směru hodinových ručiček (nechala jsem si poradit od Campbella). A navíc tu po celé ploše najdete „živé“ kuličky, které representují jednotlivé subjekty. Mohou to být jednotliví lidé, ale stejně tak dobře si umíme představit, že jsou to jejich součásti, anebo ve větším nějaké organizace na světové scéně vyvíjející něco nového. Pomyslné stopy vývoje si lze představit, jako záznamy průchodu tvůrčím procesem v čase právě těchto jednotlivých kuliček. Navíc je tu naznačeno, jak se podle situace, s proměnou nálad samy proměňují.

 

Tvůrčí proces lze zobrazit jako dynamický motor zodpovědný za mnoho druhů proměn, které dohromady utvářejí mnohovrstevnou fraktální strukturu

Základ zobrazení dynamického motoru dostaneme, když si tvůrčí proces rozdělíme do čtyř kvalitativně odlišných částí, dle prožitkové zkušenosti, především podle proměny dynamiky:

  1. Motivace – statické uvolnění.
  2. Inkubace – narůstá statické napětí.
  3. Realizace – příchodem nápadu, se napětí promění v dynamické. (Nápad je výhodné považovat za přechod, za otevření realizační možnosti.)
  4. Zhodnocení – Když máme hotovo, uvolní se realizační napětí a teprve oddělení se od řešeného umožní hodnotit. Dynamické uvolnění.

K těmto čtyřem fázím musíme ještě přidat tři možná kvalitativně odlišná uvíznutí během procesu

a/           Setrvání v hlubokém statickém uvolnění – útěk do snění. Může za to neschopnost unést narůstající statické napětí nebo řada dalších příčin.

b/           Setrvávání ve stálém napětí, někdy jen statickém, jindy jen dynamickém a často se střídáním statické a dynamické fáze.

c/           Setrvat v dynamickém uvolnění navždy a tím zastavit tvoření.

Fáze procesu a uvíznutí v něm spolu tvoří celek, který lze graficky propojit podle funkční logiky. Lze ho zpodobnit jako motor. Jeho roznětkou je napětí mezi protiklady – jinem a jangem, symbolizujícím mužský a ženský princip a současně protiklad mezi hmotou a procesy. Obr. 16 Na ukázku skleněná rytina „Asymetrická polarita“.

Dynamický model tvůrčího principu – „dynamický motor“ je programovým odrazem základního fyzikálního zákona, který se v mnoha podobách objevuje v přírodě. Mimo jiné jako geologický proces obr. 16: někde se začne hromadit nová sestava, ukládá se a těžkne, zahustí se, sestoupí do žhavé hlubiny, protaví se, natlakuje a vznikne-li úniková cesta, tak ji hmota použije k cestě na povrch, kde se tlaky uvolní. Cesta se otevřít nemusí, jsou hory lávy ztuhlé pod povrchem, které neměly dost síly, aby vyvřely, proto mají v modelu své místo i uvíznutími během procesu. Dynamika tohoto geologického procesu se odpovídá procesu zrání plodu a porodu. Tento program získáváme vtisknutím během prenatálního života a porodu. „Motor“ funguje jako systém posilujících se zpětných vazeb. Zajišťuje stabilitu uspořádaného a snaží se bourat nefunkční. Projevuje se v citové výbavě. Jeho charakteristiky lze dobře pochopit pomocí proměn rytmů a barev (řada dalších uměleckých prostředků se přidává, aby umocnila výraz), prožitky mohou být sdělovány vizuální i zvukovou komunikací. Lze je předávat.

Když budeme sledovat uspořádané jednotky na různých úrovních (stát, národ, rodina, jednotlivec a dokonce i jeho součásti), objevíme, že motor tvoření se dá přiřadit ke každé z nich a že mohou spolu rezonovat. Takže zde je mnoho soběpodobných vrstvách, jak se na složitě uspořádanou živoucí strukturu sluší. Soběpodobné mapy takto kvalitativně odlišených prožitků tvoří typickou chaotickou fraktální strukturu přírody, tak jak ji popsal Mandelbrot. Na základě specifických charakteristik a zájmů se dílčí subjekty v celospolečenské vrstvě programově sdružují. Liší se záznamem konkrétních historií – historii toho, jak jsem se naučila zavazovat tkaničku, nemůžeme srovnávat s historií, jak se lidstvo naučilo létat, anebo dokonce jak lidi proměňuje jejich duchovní vývoj! I za tím je stejné schéma! V samotných historiích se pak vyskytují ještě další soběpodobné postupy.

Nabízí se další propojení teorie chaosu a kulturního vývoje. Je tak jednoduché, že už ho vykládám na střední škole v dějinách kultury.

Na rozhraní řádu a chaosu lze pozorovat zorganizované snadno se proměňující útvary. Příkladem může být krystalizující zamrzlá voda na okně, která pod paprsky slunce částečně rozmrzá a zase zamrzá. Své vzory nikdy neopakuje, ale částečně využívá dochovaná starší krystalizační jádra. V historii kultury pozorujeme tvarové proměny – různé slohy, které také procházejí „táním“ – obdobím, kdy je skoro vše dovoleno, stará forma už není „in“ a nová je ve fázi hledání nových motivací nebo prožívá fázi inkubace. Pak nastává postupné krystalizování formy (často s využitím krystalizačních jader předchozích období). Vrcholné období vykrystalizovaného slohu má svůj pevný řád. Dokonce se v odborných textech přímo hovoří o krystalizaci slohu! Jde o disipativní struktury? Nebo bychom to v kultuře měli nazvat jinak? Nyní prožíváme jedno z přechodových období, velmi podobně na tom byl manýrismus. Celé je to pochopitelně o to složitější, že dnes jde vše mnohonásobně rychleji a souběžně se pracuje na více frontách.

Zde jsem se to snažila podat co nejstručněji. Ve své knize popisuji cestičky, kterými mne to vedlo – nakopávalo správným směrem, je tam spousta obrázků snových představ a pár dalších zákonitostí. A v neposlední řadě je tam předvedena moje výtvarná práce. Více viz www.votrubova.com