Jestliže je pravda, co o básni řekl Paul Valéry: „ Báseň – toto podržované váhání mezi zněním a smyslem“, pak je naslouchání básni, či dokonce předchůdné myšlení, které je naslouchání vlastní, ještě váhavější než báseň sama. Nicméně takové váhání má svou vlastní a vysokou určitost; není to žádná pouhá rozpačitost.