Kolektivní inteligence

„Právě Bůh je tím, co se uskutečňuje propojením lidstva … a propojené lidstvo se stává Bohem.“ 
Jim Gilliam, autor knihy The Internet is My Religion a CEO platformy NationBuilder

Současnou kulturu sice na jedné straně zcela jistě charakterizují převážně vlastnosti jako fragmentace, rivalita a individualismus, na straně druhé lze ovšem pozorovat vznikání nových forem kolektivity a spolupráce v takové míře, jaká nebyla zaznamenána v žádné z kultur dosavadní lidské historie. Za tímto nárůstem kolektivity a spolupráce nestojí nic jiného než prudký rozvoj kolektivní inteligence, jevu, jenž je dnes zkoumán odborníky napříč širokým polem disciplín. Následující text si pokládá za cíl stručně představit kolektivní inteligenci coby pojem se svou historií i kolektivní inteligenci coby u nás dosud nepříliš známý vznikající interdisciplinární obor a poskytnout užitečný rozcestník pro potenciální zájemce o jeho hlubší poznání.

Stručný příběh pojmu kolektivní inteligence

Pojem kolektivní inteligence byl pravděpodobně poprvé používán někdy mezi desátým a dvanáctým stoletím linií perských a židovských myslitelů působících v rámci islámské komunity. Tito myslitelé kolektivní inteligenci ztotožňovali s transcendentní s božskou inteligencí, pojatou po vzoru Aristotelovy filosofie jako činný intelekt, jenž bez ustání reflektuje sebe sama a stojí v pozici prvotního hybatele inspirujícího věčný pohyb vesmíru. Božská kolektivní inteligence byla přístupná celému lidstvu, nicméně míra přístupnosti k této inteligenci, čili míra schopnosti přiblížit se svým myšlením Bohu, nebyla pro všechny členy společnosti rovná. Nejvyššího poznání dosahovali proroci, kteří s transcendentní kolektivní inteligencí měli přímý kontakt a viděli tak božskou pravdu přímo, nižšího poznání dosahovali intelektuálové jako filosofové či právníci a nejnižšího pak ti, kteří se oddávali zejména materiálním zálibám. Pojetí míry přístupnosti ke kolektivnímu intelektu mělo pro perské myslitele následně i dopad na představu o správném společenském uspořádání. A tak ti, kteří měli ke kolektivnímu intelektu nejblíže, stáli na vrcholu a ti kteří od něj byli nejdále, zůstávali na spodních žebříčcích tehdejší víceméně statické společnosti strukturované a sjednocované božským kolektivním intelektem.

Nakolik je známo, pojem kolektivní inteligence se začíná znovu objevovat až s příchodem moderní doby, zhruba od 19. Století, kdy ho v různých kontextech čas od času užívají intelektuálové rozmanitého zaměření, například pro označení akcelerace vývoje poznání v medicíně či obecně pro vědu coby kolektivní úsilí. Vzhledem k výrazně proměněnému pohledu na svět moderního člověka, je jejich pojetí kolektivní inteligence velmi odlišné od pojetí, jež ztělesňovali středověcí náboženští myslitelé. Moderní člověk sama sebe již nechápe jako v zásadě neměnného božího služebníka, ale chápe se v první řadě jako aktivní individualita, která se ve větší či menší míře podílí na dynamice pokroku ve světě vědy, techniky, umění a politiky. Jednoduše řečeno, v předmoderní době vládnoucí svaté Písmo stanovující nutný řád moderní člověk nahrazuje celkem své kultury, ve kterém se mu neustále rozšiřuje horizont možností. Kolektivní inteligence proto pro člověka přestává být něčím transcendentním, k čemu by musel přistupovat a co by ho určovalo a stává se něčím, co se objevuje, vzniká, či se konstruuje v kulturním rámci mezi tvůrčími jedinci.

Vzhledem k narůstající komplikovanosti společnosti, nutnosti nacházet nové efektivní modely organizace a principy vazebnosti kultury problematika kolektivní inteligence neustále, i když dlouho velmi skrytě, nabývá na svém významu. Proto když americký sociolog Lester Frank Ward v 19. století prohlašuje, že budoucí vývoj společnosti bude záviset na rozvoji kolektivní inteligence, je možné jeho výrok označit za důkaz neobyčejně pronikavého vhledu do počínajících společenských tendencí. Také zpětným pohledem na práci některých velikánů společenských věd 18. a 19. století lze spatřovat pojmy, jež řeší problém, který se kolektivní inteligence dotýká. Za povšimnutí stojí pojem kolektivní vědomí, který používá sociolog Emilé Durkheim pro označení sdílených přesvědčení a hodnot vedoucí k solidaritě ve společnosti, ale i zdánlivě vzdálené pojmy jako neviditelná ruka trhu ekonoma Adama Smithse či třídní vědomí filosofa Karla Marxe. Jako zájmy blízké oblasti kolektivní inteligence projevované během dlouhého století je možné považovat také výzkumy psychologů o psychologii a myšlení davu, byť kolektivní inteligenci v silném slova smyslu zde mohli tito psychologové nacházet jen ve velmi omezené míře.

První polovina 20. Století je pro vývoj pojetí kolektivní inteligence důležitá zejména dílem jezuitského teologa, filosofa a biologa Pierra Teilharda de Chardina, jež do problematiky kolektivní inteligence pomáhá navrátit původní sakrální rozměr a jež později poskytuje hluboký ideový základ pro řadu významných osobností a odborníků oboru. Teilhardovým příspěvkem není nic menšího než zcela originální interpretace vesmírného dramatu, jemuž moderní člověk říká evoluce. Jde o interpretaci biologickou, a přesto čistě materiální aspekt evolučního procesu přesahující, neboť Teilhardova evuluce je v první řadě evolucí vědomí a vzestupem k vědomí. Ve vesmíru lze podle Teilharda identifikovat tři postupnými emergencemi vznikající sféry, geosféru, biosféru a noosféru, sféry, jež ve vzájemné neoddělenosti podléhají svému specifickému vývoji. Současný vývoj s člověkem se objevující noosféry je charakteristický svým neustálým zhušťováním, který se odráží v neustálém narůstáním komplexity a rozšiřování životního prostoru lidského druhu a směřuje k postupnému vznikání jakéhosi velkého těla s údy, nervovou soustavou, centry vnímání a pamětí, které nabývá vědomí solidarity a odpovědnosti za vývoj celku. Vesmírná evoluce v současnosti dle Teilharda vede k dalšímu emergentnímu skoku vedoucímu k vyšší formě vědomí, kterou si lze představit jako harmonizované kolektivní vědomí či nadvědomí a která vede k jedinému konečnému cíli, ke svrchovanému vědomí nebo-li Bohu.

Z pohledu takto rozvržené evoluční perspektivy již nemůžeme zůstat pouhými nejkomplexnějšími organizmy vybavenými uzavřenou svrchovanou myslí schopnou reflektovat vposledku nicotnou skutečnost, jak se nás v tom snaží utvrdit reduktivní evolucionismus přírodních věd, nýbrž stáváme se integrální součástí evolučního dění se smysluplnou perspektivou a vysokou odpovědností za jeho úspěšnost. Stáváme se těmi, kteří nikoliv jako oddělené jednotky vědomí, ale jako individualizovaní představitelé evoluční vrstvy noosféry mají za úkol vytvářet jedno velké tělo stále hustšího a jednotnějšího vědomí, nebo-li jedno velké tělo kolektivní inteligence.

Jakkoliv lze považovat budoucí vliv Teilhardova myšlení za mimořádný, nelze říci že by se příběh kolektivní inteligence v dalších etapách naší nedávné historie odvíjel pouze v duchu této konkrétní eschatologické evoluční teorie. Především pak Teilhard není jediný, kdo v období vzmachu vědecko-technické civilizace vytváří přesvědčivou moderní interpretaci skutečnosti, v níž hraje takto zásadní roli novým způsobem pojatý božský kolektivní intelekt. Jsou to vedle něj další doboví myslitelé, dnes by se dalo říci duchovní otcové Nového Věku jako například Šrí Aurobindo či Rudolf Steiner, později slavní vědci jako Gregory Bateson či James Lovelock a obecně vzato myslitelé, kteří dnes spadají do oblasti integrálního myšlení.

Rozvoj kolektivní inteligence se nicméně ve druhé polovině dvacátého století odehrává často spíše na praktické rovině uvažování. Zhruba v 70. letech se s heslem „we are making the world a better place“ konceptu kolektivní inteligence ujímají vizionáři oboru informačních a komunikačních technologií jako Ted Nelson, Joseph Carl Robnett Licklider či Douglas Engelbart, aby započali práce na projektu globální sítě, jež z nás má vytvořit mocný, neustále propojený kolektiv. Přibližně ve stejnou dobu také začínají vznikat průkopnické teoretické práce v různých akademických oborech. Nejranější nalezený článek s pojmem kolektivní inteligence přímo ve svém názvu pochází z roku 1971 z pera psychologa Davida Wecheslera a otevírá významný motiv, jenž kolektivní inteligenci odlišuje od pouhého kolektivního chování. Kolektivní inteligence v jeho pojetí musí oceňovat originální inteligenci jedince, která v participaci s ostatními vede ke zcela nové a vyšší kvalitě, jež předtím nebyla známá. Wechesler tím tak nevědomky poukazuje i na princip samotné inteligence jedince, který později zevrubně popisuje kognitivní vědec Marvin Minsky ve své nejslavnější práci The society of mind (1986).

V 80. letech se konečně v kontextu kolektivní inteligence naplno ozývá duch Teilharda a s ním spřízněných myslitelů. Poprvé se tomu tak děje pravděpodobně u amerického fyzika Petera Russela, jenž přichází s poutavým filosoficko-kybernetickým proroctvím o globálním mozku, který se má začít uskutečňovat na sklonku milénia díky rozvoji komunikačních technologií v součinnosti s evolucí našeho vědomí. Russel není první, kdo přichází s obdobnou myšlenkou. Na informačně vědní rovině lze tyto ideje spatřovat již v první polovině 20. století u Paula Otleta či u Otletem inspirovaného H. G. Wellse, který v 30. letech přichází s velmi podobnou metaforou světového mozkuRussel je nicméně již zcela časový a startuje zcela novou vlnu vizionářství následujících let, za jehož nejhlasitější reprezentanty lze považovat Joëla de RosnayeKevina KellyhoHowarda Blooma a Pierra Lévyho.

Do 80. let je možné rovněž umístit počátek zájmu o vědomou praxi kolektivní inteligence při komunikaci tváří v tvář. Za nestora této praxe lze považovat kvantového fyzika Davida Bohma, jenž se v pozdních letech své vědecké kariéry začíná věnovat takzvaným „dialogům“, organizovaným setkáváním diskutujících, při kterých je schopen vytvářet nový druh kolektivní mysli či kolektivního vědomí založeném na společném významu. Podobně jako u Russella zde hraje významnou roli evoluce vědomí, kterou však Bohm chápe jako požadavek proměny ega ve shodě s požadavkem stojícím v jádru velkých duchovních tradic, čímž starobylou proměnu myšlení (řec. metanoia) a praxi sebedarování (řec. kenosis) slučuje s praxí kolektivní inteligence budoucnosti. Bohm svými dialogy pokládá základy, na nichž později vzniká celé dialogické hnutí, jež zhruba od 90. let kultivuje umění konverzace do podoby mocného nástroje společenské transformace a intelektuálního pokroku.

V 90. letech dělá své první kroky projekt World Wide Webu představující dosud nejmocnějšího facilitátora globální kolektivní inteligence, a tak se hlavními propagátory kolektivní inteligence stávají první internetoví „guruové“ jako Tim Berners Lee, John Perry Barlow či Marc Pesce. Jde o dobu spojenou s velkými nadějemi a možno říci, také značně nepřiměřeným očekáváním v transformační a osvobozující potenciál internetu. Na jednu stranu zde figurují digitální humanisté a dědicové idejí kontrakulturního hnutí 60. let, mezi které lze řadit například Douglase Rushkoffa, Howarda Rheingolda či evropského digerata Pierra Lévyho, na druhé straně se mnozí vizionáři v oboru informační a komunikačních technologií ze Silicon Valley pokouší smířit ideál kolektivní inteligence s ideologií radikálního individualismu, libertarianismu a neoliberální ekonomikou, věříce, že samotné propojení a koordinace počítači může stačit k tomu, aby vznikla svobodná kolektivně inteligentní společnost, ve které již nebude třeba starých forem politické kontroly. Tento ideál je brzy napadán, nejslavněji v polovině 90. let, kdy je označen mediálními teoretiky Richardem Barbrookem a Andy Cameronem jako kalifornská ideologie, avšak i tak je jeho dědictví vidět dodnes.

Navzdory mnohým mediálním teoretikům a sociologům, kteří k otázce vývoje společenského procesu kolektivní inteligence zaujímají nezřídka velmi skeptické a vyhroceně kritické postoje, je možné hovořit o dosavadním značném úspěchu tohoto procesu. Pokud současný vývoj neustane, do budoucnosti lze očekávat výraznou akceleraci a zkvalitnění kolektivní inteligence napříč celým společenským spektrem. Tomuto vývoji by měl napomoci akademický i nezávislý výzkum kolektivní inteligence, rozvoj nového typu gramotnosti a nových vyučovacích principů, pokračující transformace mediálních, kulturních a dalších institucí, vznik nových platforem pro konstruování kolektivní inteligence, vývoj online sociálních sítí a internetu obecně, navyšování počtu uživatelů internetu a snižování digitální propasti, rozvoj nových metod participace, managementu a leadershipu, postupná proměna pohledu na politicko-ekonomickou otázku a otázku autorského práva a rozvoj transpersonálního pohledu na svět.

 

Reprezentativní definice kolektivní inteligence

  • „Kolektivní inteligence je schopnost lidských společenství rozvíjet se směrem k vyššímu řádu komplexity a harmonie skrze takové inovační mechanismy jako je diferenciace a integrace,soutěž a spolupráce.“ (Tom Atlee a George Pór, Collective Intelligence as a Field of Multi‐disciplinary Study and Practice)
  • „Je to forma univerzálně distribuované inteligence, jež je neustále rozšiřovaná, koordinovaná v reálném čase a jejímž výsledkem je efektivní mobilizace schopností. … Základem a cílem kolektivní inteligence je vzájemné uznání jednotlivců mezi sebou a vzájemné obohacování se, které stojí v protikladu ke kultu svou věcí posedlých či uzavřených komunit.” (Pierre Lévy, Collective Intelligence)
  • „Jedná se o vědecký, technický a politický projekt, který namísto toho, aby se snažil vytvořit počítače, jež jsou chytřejší než lidé, chce pomocí počítačů zesílit lidskou inteligenci. Kolektivní inteligence proto není protikladem kolektivní hlouposti, ani protikladem individuální inteligence. Je protikladem umělé inteligence. Je to způsob péče o nový lidský/kulturní kognitivní ekosystém pomocí využívání narůstající výpočetní síly počítačů a všudypřítomné paměti.“ (Pierre Lévy, Interview with Pierre A. Lévy)
  • Schopnost skupiny „nacházet lepší řešení než … by mohli nalézt jednotlivci pracující individuálně.“ (Francis HeylighenCollective Intelligence and its Implementation on the Web)
  • „Schopnost se kolektivně rozhodovat, která přináší alespoň stejné či lepší výsledky než schopnost jednotlivých členů skupiny.“ (Hiltz and TuroffThe Network Nation)
  • „Kolektivní inteligence je principem evoluce živého vesmíru, jehož pomocí se rozvíjejí geologické, biologické, kognitivní a společenské systémy směrem k vyššímu řádu komplexity a harmonie.“ (Tomáš Gardelka)

 

Přednášky, filmy a další audiovizuální materiály

 

Kolektivní monografie a ostatní texty vhodné pro vstupní orientaci

 

Výzkumná centra a instituce

  • MIT Center for Collective Intelligence — Výzkumné centrum Thomase W. Malona, které propojuje mnoho fakult na MIT a zkoumá, jak nové komunikační technologie mění způsob spolupráce. Cílem centra je hluboce problému kolektivní inteligence porozumět a využít nové možnosti, které toto porozumění otevírá, jak pro rozvoj společnosti, tak i obchodu. Vznášejí se zde otázky například po tom, co to vůbec znamená, když se řekne, že je nějaká skupina inteligentní či jaké možnosti inspirace pro výzkum kolektivní inteligence nabízí organizace lidského mozku. Centrum jde také naproti tomu, aby se propojovala lidská (kolektivní) inteligence s inteligencí umělou. Patrně nejpokročilejším praktickým výstupem centra je webová aplikace Climate CoLab.
  • Collabforge — Firma Marka Elliota zpracovávající zakázky pro veřejný i komerční sektor. Specializuje se na řízení spolupráce a inovace prostřednictvím strategie, zjednodušování a technologie,a to jak v rámci jednotlivých organizací, tak mezi nimi. Jedním z největších projektů, jež přitom dobře vystihuje povahu práce Collabforge, je znovuvytvoření strategického plánování města Melbourne za pomoci online platformy Future Melbourne, jehož se zúčastnilo mnoho do dané záležitosti zainteresovaných subjektů, a to včetně široké veřejnosti.
  • Community Intelligence — Centrum George Pora, které usiluje o zesílení kolektivní inteligence a moudrosti v organizacích a společenských systémech používáním všemožných dostupných metod a teorií. Obecným cílem, či spíše ideálem tohoto centra je přispívat ke vznikajícímu světu, v němž je nadvláda nahrazena partnerstvím, tradičním způsobem organizace práce a studia je práce se společnými zdroji,kde jsou organizace zodpovědné za celek, tj. za jejich členy, zainteresované osoby, biosféru, noosféru a budoucí generace a kde všechny společenské instituce oživují, zvyšují prosperitu pro všechny.
  • The Co-Intelligence Institute — Institut Toma Atleeho, který se zaměřuje na urychlení a zlepšení spolupráce ve světě politiky a správy věcí veřejných, přičemž jeho cílem je vedle toho evoluce vědomí. Mezi aktivity tohoto institutu je výzkum různých aspektů ko-inteligence od budování komunit přes výzkum vědomí až po hledání možností, jak znovu navrhnout demokratické instituce, jež by občanům umožnily společně vytvářet komunitní moudrost ve smyslu všeobecně sdíleného zdravého rozumu, který občané sdílí a na základě nějž řídí různé záležitosti. Mimo to má institut také rozsáhlou publikační činnost, pořádá konference, diskuze, workshopy a přednášky a propojuje zájemce o kolektivní inteligenci.
  • The Global Brain Institute — Institut Francise Heylighena využívající vědeckých metod k tomu, aby lépe porozuměl globálnímu vývoji směřujícímu ke stále silnějšímu propojení mezi lidmi, softwarem a stroji. Pomocí navrhování konkrétních modelů tohoto vývoje předvídá jak přísliby, tak i úskalí tohoto vývoje.
  • Collective Intelligence Research Institute — Institut Jeana-François Noubela, který svým výzkumem cílí přímo na veřejnou sféru, aby sloužil rozvoji občanské společnosti. Dle všeho nemá dosud žádné výstupy praktického charakteru a nemá jako organizace zatím žádnou právní formu.

 

Profily osobností oboru na Transpersonálním fóru

  • Tom Atlee — Evoluční aktivista, zakladatel a výzkumný ředitel neziskového Institutu ko-inteligence zabývající se zejména politickými aspekty kolektivní inteligence.
  • Pierre Lévy — Filosof zabývající se kulturními a kognitivními dopady digitální revoluce, tvůrce informačně ekologického metajazyka pro internet.

 

Dialogické hnutí

  • Dialogos — Konzultační společnost zabývající se managementem a leadershipem se sídlem v Cambridge, Massachusetts a v Londýně.
  • Society for Organizational Learning — Společnost pro učící se organizace založená v roce 1997 expertem v oblasti managementu Peterem Sengem z Massachusetts Institute of Technology.
  • The World Café — Globální konverzační hnutí založené Juanitou Brown and Davidem Isaacsem v polovině 90. let. World Café je metoda, ale také způsob myšlení a pospolitosti založené na na filosofii konverzačního vedení (conversational leadership), který členové hnutí uplatňují v různých typech organizací po celém světě.
  • The National Coalition for Dialogue & Deliberation  Národní koalice pro dialog a deliberaci je sítí tisíců inovátorů, kteří dávají lidi dohromady, aby tak pomáhali řešit naše dnešní největší výzvy. Koalice poskytuje místo setkávání, shromažďuje informace a šíří novinky.
  • Conversation Café — Platforma podporovaná Národní koalicí pro dialog a deliberaci propagující a podporující praxi konverzačních kaváren.
  • The Berkana Institute — Nezisková organizace vytvářející podpůrné a badatelské komunity. Vše, co dělají má být vědomým experimentem, který pomáhá porozumět samoorganizaci životních procesů sloužící k vytváření řádu bez nutnosti kontroly a emergenci prostředků pro tvorbu změn.
  • Commonway Institute for Societal Transformation  Pozoruhodná nezisková organizace, která chce napomáhat vytváření společnosti, jež je v souladu s našimi nejhlubšími duchovními hodnotami, tj. globální společnosti, která zahrnuje všechny lidi. S vědomím, že globální problémy nevyřešíme s tou samou filosofií která je vytvořila, učí ostatní, jak utvářet svět, který funguje pro všechny. Organizace má vlastní publikační činnost a vytváří konverzační kavárny. — Přednáška zakladatele organizace na TEDx
  • The Center for Nonviolent Communication  Centrum pro nenásilnou komunikaci si klade za cíl vyučovat nenásilnou komunikaci a pomáhat tak lidem v klidu a efektivně řešit konflikty v soukromém, firemním i politickém životě. — Česká organizace pro nenásilnou komunikaci
  • Covision — Organizace zabývající se navrhováním interaktivních setkávání velkých skupin.
  • Socrates Café — Globální hnutí dobrovolníků organizujících shromáždění, kde lidé z různých prostředí dávají hlavy dohromady a rozvíjejí společně myšlenky založené na svých jedinečných zkušenostech.
  • Richmond action dialogues
  • The dialogue project
  • Heartland Circle
  • Design with dialogue
  • Tenneson Woolf
  • AmericaSpeaks

 

Pojmy spadající pod oblast kolektivní inteligence

 

Příklady online aplikací pro konstruování kolektivní inteligence

Za ukázkový příklad úspěchu kolektivní inteligence na webu se běžně pokládá encyklopedie Wikipedia, nicméně práce s kolektivní inteligencí je vlastní prakticky všem webovým aplikacím tzv. webu 2.0S inteligencí kolektivu v jistém smyslu pracují také vyhledávače, když hodnotí webové zdroje podle toho, kolik jiných zdrojů se k nim odkazuje a sledují chování svých uživatelů, čímž zkvalitňují své vyhledávání. V současné době existuje řada internetových aplikací, které vznikají přímo z vědomého zájmu o rozvoj kolektivní inteligence. Zde jsou některé z nich:

  • Climate CoLab — Aplikace centra pro kolektivní inteligenci na MIT umožňující lidem z celého světa společně vytvářet návrhy na to, co dělat se změnou klimatu. Aplikace se skládá ze tří elementů: strukturovaných debat, na konkrétních modelech založeného plánování a online hlasování. Tyto funkce jsou doplněny řadou funkcí, které pomáhají koordinaci práce a podporují informovanost. Součástí komunity je mnoho lidí z řad široké veřejnosti, ale také přes 200 odborníků na klimatickou změnu a spřízněná témata, kteří mají sloužit jako poradci, lektoři a sudí.
  • Loomio — Aplikace pro kolektivní rozhodování. Aplikace Loomio vznikla z potřeby se kolektivně rozhodovat v průběhu akce Occupy Wallstreet v roce 2011, kde se ukázalo, že nejefektivnější cesta k tomu, jak tato rozhodnutí vytvářet, bude vytvoření online aplikace, na níž mohou lidé vytvářet společná rozhodnutí bez toho, aniž by museli být na jednom místě. (Přednáška o Loomiu a kolektivní inteligenci spoluzakladatele Loomia)
  • Meetup — Sociální sít napomáhající lidem se stejným zájmem setkat se za účelem libovolné společné aktivity. Za vznikem Meetupu stojí inspirace nevídanou schopnosti newyorčanů spojit se dohromady při vypořádávání se s následky události 11. září a rozpomenutí si na potenciál, jenž se do internetu vkládal v jeho počátcích, to jest na jeho schopnost rozvinout nové formy společenské organizace v našem přirozeném prostoru.
  • Be Collective — Australská online platforma, která pomáhá budovat infrastrukturu pro zesílení komunitní práce na lokální i globální úrovni.
  • Další zajímavé aplikace: SenseMaker, Ushahidi, Future Melbourne, Cronycle, Infobitt
  • 50 online nástrojů pro spolupráci

 

Blogy a další zdroje

 

Konference

 

Iniciativy související s rozvojem kolektivní inteligence

  • p2p foundation — Iniciativa, které jde o volnou participaci sobě si rovných partnerů zabývajících se vytvářením společných zdrojů (commons) bez peněžní kompenzace jakožto klíčového motivačního faktoru. Společná práce založená na společných zdrojích nemá být centrálně plánovaná, ani se nemá snažit maximalizovat zisk. Spolupráce musí být svobodná a nesmí být založena na neutralitě, ani se k ní nesmí donucovat. Jde o novou morální vizi, která má dle stanovisek této organizace potenciál způsobit zásadní průlom ve vývoji společnosti a vede k možnosti nové politické, ekonomické a kulturní formace s novou soudržnou logikou. Důležitou roli v těchto snahách hraje právě zájem o evoluci kolektivní inteligence jako o kolektivního procesu péče o společné zdroje takovým způsobem, aby se neustále objevovala nová úroveň problémů s novými přidanými kvalitami. — Blog P2p foundation
  • Participedia — Otevřená globální komunita výzkumníků, praktiků i zainteresovaných občanů, která se snaží na jednom místě shromažďovat nové metody participativní politiky a správy věcí veřejných z celého světa, jež doplňují a dle serveru také mnohdy i nahrazují tradiční formy politiky jako je ona stále fungující zastupitelská demokracie.
  • Participativní metody — Česká obdoba serveru Participedia provozovaná Centrem občanského vzdělávání na Masarykově Univerzitě.
  • #EpicCollaboration — Platforma australské firmy CollabForge, která se má stát bohatým ekosystémem nástrojů pro spolupráci. Projekt nemá zacílení na žádnou specifickou skupinu a je tak určen jak výzkumníkům kolektivní inteligence, tak i podnikatelům, vládám, neziskovým organizacím či dokonce rodinám.
  • Free culture movement — Open Source SoftwareOpen ScienceOpen AccessOpen DataOpen educationOpen Educational ResourcesOpen contentOpen Archives Initiative, Open-source journalism, Open Knowledge, Open Source Ecology, Open-source hardwareOpen design, atd.
  • Future Considerations — Konzultační organizace, jejíž vizí je udržitelný svět, v němž obchod, vláda, občanská společnost, lidé a životní prostředí koexistují a rozvíjí se ve shodě. Členem této organizace je jedna z největších osobností oboru kolektivní inteligence George Pór.
  • Presencing institute — Institut, který buduje rostoucí komunitu vytvářející sociální technologie pro tvůrce po celém světě. Zakladatem je Otto Scharmer, jedna z postav hnutí nového managementu na MIT a spoluautor knihy Presence: Human Purpose and the Field of the Future.
  • Holacracy — systém samoorganizace v managementu.

 

Doporučená literatura

Obecně zaměřené kolektivní monografie

  • MALONE, Thomas W a Michael S BERNSTEIN. Handbook of collective intelligence. pages cm.
    ISBN 9780262029810.
  • Collective intelligence: creating a prosperous world at peace. Oakton: Earth Intelligence Network, c2008. ISBN 978-0-9715661-6-3.

Vizionáři kolektivní inteligence a globálního mozku

  • RUSSELL, Peter. The awakening Earth: the global brain. Rev. ed., with new foreword and postscript. London: Arkana, 1991. ISBN 0-14-019304-9.
  • KELLY, Kevin. Out of control: the new biology of machines, social systems and the economic world. 2nd ed. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company, 1995. ISBN 0-201-48340-8.
  • LÉVY, Pierre. Collective intelligence: mankind’s emerging world in cyberspace. Cambridge, Mass., c1997, xxviii, 277 p. ISBN 07-382-0261-4.
  • ROSNAY, Joël de. The symbiotic man: a new understanding of the organization of life and a vision of the future. New York: McGraw-Hill, 2000. ISBN 0071357440.
  • BLOOM, Howard. Global brain: the evolution of mass mind from the Big Bang to the 21st century. New York: Wiley, 2001. ISBN 0471419192.
  • H. G. WELLS. World Brain. New York, NY: Buccaneer Books, 1994. ISBN 15-684-9382-7.

Informatika a web

  • SMITH, John B. Collective intelligence in computer-based collaboration. Hillsdale, N.J.: L. Erlbaum Associates, 1994. ISBN 0805813209.
  • SEGARAN, Toby. Programming collective intelligence: building smart web 2.0 applications. 1st ed. Beijing: O’Reilly, c2007. ISBN 978-0-596-52932-1.
  • ALAG, Satnam. Collective intelligence in action. Greenwich, Conn.: Manning, c2009. ISBN 1933988312.
  • BONABEAU, Eric, Marco DORIGO a Guy THERAULAZ. Swarm intelligence: from natural to artificial isystems. New York: Oxford University Press, 1999.
  • ELLIOTT, Mark. Stigmergic Colaboration A Theoretical Framework for Mass Colaboration [online]. Dostupné z:
  • LÉVY, Pierre. The semantic sphere 1: computation, cognition and information economy. Wiley. London: ISTE. ISBN 18-482-1251-8.
    http://dlc.dlib.indiana.edu/dlc/bitstream/handle/10535/3574/elliott_phd_pub_08.10.07.pdf.txt?sequenc
  • O’REILLY, Tim. What Is Web 2.0: Design Patterns and Business Models for the NextGeneration of Software [online]. Dostupné z:http://www.oreilly.com/pub/a/web2/archive/what-is-web-20.html

Mediální studia a Internet studies

  • RHEINGOLD, Howard. The virtual community: homesteading on the electronic frontier. Rev. ed. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2000. ISBN 0262681218.
  • RHEINGOLD, Howard. Smart mobs: the next social revolution. Cambridge, Mass.: Basic Books, 2002. ISBN 0-7382-0861-2.
  • SHIRKY, Clay. Here comes everybody: the power of organizing without organizations. 1st ed. London: Allen Lane, c2008. ISBN 978-0-7139-9989-1.
  • SHIRKY, Clay. Cognitive surplus: creativity and generosity in a connected age. New York: Penguin Press, 2010. ISBN 1594202532.
  • JENKINS, Henry. Convergence culture: where old and new media collide. New York: New York University Press, c2006. ISBN 978-0-8147-4295-2.
  • JOHNSON, Steven. Emergence: the connected lives of ants, brains, cities, and software. London: Penguin Books, c2001. ISBN 0-14-028775-2.
  • JOHNSON, Steven. Odkud se berou dobré nápady. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2012. ISBN 978-80-7363-361-5.
  • JOHNSON, Steven. Future Perfect: The Case For Progress In A Networked Age. New York City: Riverhead Books, 2013. ISBN 1594631840.
  • LÉVY, Pierre. Becoming virtual: reality in the Digital Age. Wiley. New York: Plenum Trade, 1998, 207 p. ISBN 03-064-5788-1.
  • LÉVY, Pierre. Kyberkultura: zpráva pro radu Evropy v rámci projektu “nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0109-5.
  • LANIER, Jaron. DIGITAL MAOISM: The Hazards of the New Online Collectivism [online]. Dostupné z: https://edge.org/conversation/digitalmaoism-the-hazards-of-the-new-online-collectivism

Ekonomie

  • SUROWIECKI, James. The wisdom of crowds: why the many are smarter than the few and how collective wisdom shapes businness, economies, societies and nations. New York: Doubleday, c2004. ISBN 0-385-50386-5.
  • TAPSCOTT, Don a Anthony D WILLIAMS. Wikinomie: jak masová spolupráce mění svět a obchod. 1. vyd. Praha: Fragment, 2010. ISBN 978-80-253-0863-9.
  • TAPSCOTT, Don a Anthony D WILLIAMS. Macrowikinomics: rebooting business and the world. New York: Portfolio/Penguin, 2010. ISBN 9781591843566.

Management

  • SENGE, Peter M. Pátá disciplína: teorie a praxe učící se organizace. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2007. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-162-1.
  • SENGE, Peter, Otto SCHARMER, Joseph JAWORSKI a Betty FLOWERS. Presence: Human Purpose and the Field of the Future. Crown Business, 2008. ISBN 0385516304.
  • SUNSTEIN, Cass R a Reid HASTIE. Wiser: getting beyond groupthink to make groups smarter. ISBN 9781422122990.
  • MARKOVA, Dawna a Angie MCARTHUR. Collaborative intelligence: thinking with people who think differently. First Edition.
  • HACKMAN, J. Collaborative intelligence: using teams to solve hard problems. San Francisco, CA: Berrett-Koehler Publishers, c2011. ISBN 9781605099903.
  • JOYCE, Stephen James. Teaching an anthill to fetch: developing collaborative intelligence @ work. Alberta: Mighty Small Books, 2007. ISBN 9780978031206.
  • The making of meeting: on Arthub Asia’s collaborative intelligence. ISBN 9789491775093.
  • FISHER, Kimball a Mareen Duncan FISHER. The distributed mind: achieving high performance through the collective intelligence of knowledge work teams. New York: AMACOM, c1998. ISBN 0814403670.

Politika

  • LANDEMORE, Hélène a Jon ELSTER (eds.). Collective Wisdom: Principles and Mechanisms. Cambridge University Press, 2014. ISBN 9781107630277.
  • LANDEMORE, Hélène. Democratic reason: politics, collective intelligence, and the rule of the many. Oxford: Princeton University Press, c2013. ISBN 9780691155654.
  • ATLEE, Tom a Rosa ZUBIZARRETA. The Tao of democracy: using co-intelligence to create a world that works for all. Cranston, RI: Writers’ Collective, c2003. ISBN 193213347X.
  • ATLEE, Tom. Empowering public wisdom: a practical vision of citizen-led politics. Berkeley, Calif.: Evolver Editions, 2012. ISBN 9781583945001.
  • LÉVY, Pierre. Cyberdémocratie: essai de philosophie politique. Paris: Odile Jacob, 2002. 283 s. ISBN 978-2738110534.

Vzdělávání

  • BACHE, Christopher M. Živá třída: vyučování a kolektivní vědomí. Vydání v českém jazyce první. Překlad Petr Lisý. Praha: Carpe Momentum, 2015. ISBN 978-80-905334-2-4.
  • SENGE, Peter M. Schools that learn: a fifth discipline fieldbook for educators, parents, and everyone who cares about education. 1st Currency pbk. ed. New York: Doubleday, 2000. ISBN 0-385-49323-1.
  • PETERS, Michael. Interview with Pierre A. Lévy, French philosopher of collective intelligence. Open Review of Educational Research [online]. 2015, (Vol. 2, Iss. 1), 259-266. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/23265507.2015.1084477 

Dialogické hnutí

Věda

  • NIELSEN, Michael A. Reinventing discovery: the new era of networked science. Princeton, N.J.: Princeton University Press, 2011. ISBN 978-0-691-14890-8.

Teologie

  • SPADARO, Antonio a Maria WAY. Cybertheology: thinking Christianity in the era of the Internet. First edition. ISBN 0823257002.

 

Stránku připravil a dále spravuje Tomáš Gardelka.