Archetypová astrologie

V obecném smyslu slova by bylo možné jakoukoli astrologii označit jako archetypovou, neboť samotná podstata astrologického světonázoru, předpokládající významovou korespondenci mezi vztahy nebeských těles a děním na Zemi, vychází z postulátu existence univerzálních preformujících faktorů, které psychiatr C. G. Jung (1875-1961) označil jako „archetypy“. V užším smyslu ovšem termín „archetypová astrologie“ označuje pojetí astrologie rozvíjené Richardem Tarnasem, Stanislavem Grofem a jejich studenty a kolegy z okruhu Kalifornského institutu integrálních studií a časopisu Archai. Pro tento okruh badatelů je archetypová astrologie jádrem multidisciplinárního oboru, který se nazývá archetypová kosmologie.

Archetypová astrologie je založena na studiu korespondencí mezi planetami sluneční soustavy a specifickými tématy, vlastnostmi a impulsy, jež utvářejí sadu univerzálních principů a kategorií, nazývaných planetární archetypy. Jinak řečeno, každá z planet je spojena s určitým archetypickým principem. (Například planeta Mars má vztah ke komplexní množině témat a vlastností spojených s archetypem Bojovníka, a obecněji k principu sebeprosazení, aktivity a agresivní síly. Venuše má oproti tomu, zcela esenciálně řečeno, vztah k principu erótu, milenecké lásky, krásy a slasti.)

Oproti jiným astrologickým přístupům se archetypová astrologie zaměřuje na následující tři „formy korespondence“, jak je nazývá Tarnas:

  1. nativní horoskopy (horoskopy mapující pozice planet v době narození jednotlivců),
  2. světové tranzity (proměny planetárních pozic v čase, pozorované ze Země),
  3. osobní tranzity (mapující vztahy mezi nativními horoskopy a světovými tranzity).

Z toho plyne, že výzkum na poli archetypové astrologie (prezentovaný v Tarnasově knize Cosmos and Psyche a časopisuArchai) není zaměřen na další významné symbolické okruhy tradiční astrologické praxe, jako jsou znamení zvěrokruhu, domy horoskopu, systém vládců apod. Zároveň se archetypová astrologie jednoznačně distancuje od osudových proroctví, která bývají s tradiční a pokleslou formou astrologie často spojována. Astrologie je dle Tarnasovy definice archetypově prediktivní, nikoli konkrétně prediktivní. Její analytické postupy, spojené s interpretací planetárních pozic a pohybů, umožňují vhled do archetypických determinant, tedy obecných témat a motivů, nikoli spolehlivou predikci konkrétních projevů těchto archetypů. Astrologie podle Tarnase představuje skutečný „archetypový teleskop“, brilantně přibližující dynamiku archetypických a univerzálních témat v kontextu nejrůznějších oblastí lidské zkušenosti.

Nejinovativnější součástí Tarnasova pojetí astrologie je výklad světových tranzitů, detailně představený v jeho monumentální knize Cosmos and Psyche. Zjistil, že v období, kdy se dvě planety (případně více planet) ocitají ve vzájemném aspektu (tj. významném úhlovém vztahu), odrážejí klíčové světové události této doby (a její celkový duch) archetypické významy spojené s příslušnou kombinací planet. Například období, kdy se ve významných dynamických aspektech nacházely planety Uran a Pluto – včetně Francouzské revoluce v letech 1787-1798, revoluční periody v letech 1845-1856 a šedesátých let 20. století – byla charakteristická výbuchy mocných revolučních impulsů, osvobozováním instinktů (libidinozních i agresivních), rozmachem masových hnutí a všeobecným duchem radikální změny a turbulence. Tímto způsobem lze potenciálně zkoumat kterékoli historické období. Českého čtenáře můžeme odkázat na text „Cyklus Uran-Neptun a bouřlivý rozvoj informačních technologií“, který je výtahem z kapitoly v knize Cosmos and Psyche věnované konjunkci zmíněných planet na počátku 90. let 20. století.

Tarnas se s astrologií obeznámil v 70. letech 20. století během spolupráce s transpersonálním psychologem Stanislavem Grofem v Esalenském institutu v Kalifornii, kde navzdory počáteční skepsi odhalili nečekanou užitečnost analýzy astrologických tranzitů pro indikaci vhodnosti psychedelických či holotropních sezení u jednotlivých klientů i predikci prožitkových obsahů těchto sezení. Diagnostická hodnota těchto výzkumů přesvědčila S. Grofa k tomu, že se rozhodl astrologii navzdory její kontroverzní pověsti pevně začlenit do svého konceptu transpersonální psychologie. Vyjádřil se, že „práce s holotropními stavy v kombinaci s archetypovou astrologií jako vodítkem představuje pravděpodobně jeden z nejslibnějších trendů na poli psychiatrie, psychologie a psychoterapie“. V knize Psychologie budoucnosti (kapitola „Kosmos a psýché“) navíc prezentoval dlouhodobým srovnávacím výzkumem ověřené korespondence mezi jednotlivými bazálními perinatálními matricemi a čtyřmi pomalými planetami – Saturnem (BPM II), Uranem (BPM IV), Neptunem (BPM I) a Plutem (BPM III). Své poznatky o průnicích astrologie a transpersonální psychologie shrnul v článku Holotropic Research and Archetypal Astrology, publikovaném v prvním čísle časopisu Archai (2009).

Zdroje:

Literatura:

  • Tarnas, Richard. Cosmos and Psyche: Intimations of a New World View. New York: Viking Press, 2006.
  • Le Grice, Keiron. The Archetypal Cosmos: Rediscovering Gods in Myth, Science and Astrology.
  • Butler, Renn. Pathways to Wholeness: Archetypal Astrology and the Transpersonal Journey. Londodn: Muswell Hill Press, 2014.
  • Archai: The Journal of Archetypal Cosmology, vol. I-IV, 2009-2012.

Literatura v češtině:

  • Tarnas, Richard. Prométheus a Uran. Dolní Břežany: Sagittarius, 2004, přel. Rudolf Starý.
  • Tarnas, Richard. „Archetypální kosmos“. In: Stephan Martin. Kosmické rozhovory. Praha: Malvern, 2016.

Stránku zpracoval Petr Lisý.