Integrální kultura

„Abyste změnili existující paradigma, nesnažte se měnit ten starý a problematický systém. Vytvořte místo toho nový systém, který učiní ten starý nadbytečným.“
Buckminster Fuller

Integrální kultura, někdy označovaná jako kultura transmoderní, je pojmenování pro rostoucí subkulturu, jejíž členové svými hodnotami a stylem života přesahují dichotomii modernismu a tradicionalismu. Zahrnuje takové jedince, kteří jsou si vědomí systémové povahy dnešních civilizačních problémů a usilovně vytváří nový přístup ke světu.1

Vizi integrální kultury jako první zformuloval rusko-americký sociolog Pitirim Sorokin ve své knize The Crisis of Our Age (Krize naší doby) z roku 1941 a nezávisle na sobě pojem integrální v polovině dvacátého století používali ještě další dva myslitelé, Šrí Aurobindo v knihách The Life Divine (Božský život) z roku 1942 a Practical Guide To Integral Yoga (Praktický průvodce integrální jógou) z roku 1959 a Jean Gebser v knize The Ever-Present Origin (Všudypřítomný počátek) z roku 1949. 2

V současnosti podal základní charakteristiku integrální kultury americký sociolog Paul H. Ray. Ray v posledních třiceti letech provedl množství výzkumů pro společnost American LIVES, Inc, kde se zabýval výzkumem životních stylů, zájmů, hodnot, očekávání a symbolů v americké společnosti. Tyto výzkumy, které zahrnovaly například zkoumání dopadů hodnot na spotřební chování Američanů a jejich vztah penězům, zdraví, politickým názorům, preferenci médií či míry altruismu, Raye přivedly k objevu společenské vrstvy, pro kterou našel název kulturně kreativní (ang. Cultural Creatives),3 vrstvy, jež má ztělesňovat nově vznikající integrální kulturu.

Dle definice Paula Raye integrální kultura vychází zčásti z esoterických spirituálních hnutí, která mají původ v renesanci a pokračují nepřerušovaně až dodnes v nově vzniklých náboženstvích i v transcendentálním hnutí první poloviny 19. století. Její kořeny lze najít rovněž u různých myslitelů 20. století, a od 60. let v hnutí New Age, v humanistické a transpersonální psychologii, v ekologickém hnutí a rovněž ve feministickém hnutí. Za podstatnou charakteristiku všech těchto hnutí lze považovat odmítání hlavních prvků moderního pojetí světa a hledání alternativních cest.4 Obecně je možné říci, že integrální kultura se zaměřuje na vše, co bylo modernismem roztříštěno, to jest na dosažení osobní celistvosti a autenticity, na začleňování se do komunity i na spojení s ostatními po celém světě, na spojení s přírodou, na propojování ekologie a ekonomie, i na syntézu různých názorů a tradic, včetně filosofií Východu a Západu.5

Samotné členy integrální kultury, kulturně kreativní, Ray rozlišuje na dvě základní skupiny. Do první skupiny, jež představuje jádro kulturně kreativní subkultury (10,6 % populace, tj. 20 milionů osob), patří lidé pocházejí většinou z vyšší střední společenské vrstvy, kteří uznávající hodnoty zaměřené na rozvoj osobnosti a spiritualitu, i ty „zelené“ a jako myslitelé a tvůrci představují předvoj. Příslušníci druhé skupiny (13 % populace, tj. 24 milionů lidí) patří většinou do střední společenské vrstvy a vyznávají hodnoty zaměřené hlavně na životní prostředí a na sociální záležitosti, a to z více světského úhlu pohledu. O spiritualitu, psychologii a osobnostně zaměřené hodnoty se zajímají jen průměrně a dle Raye se zdá, že přijímají podněty od první skupiny.6

Paul Ray spolu se svou ženou Sherry Ruth Anderson na toto téma publikoval v roce 2000 knihu The Cultural Creatives: How 50 Million People Are Changing the World (Kulturně kreativní: Jak 50 milionů lidí mění svět). V Čechách byly Rayovy kratší texty texty publikovány v antologii Geomancie a integrální kutura (DharmaGaia 2008) a v Revue Prostor. Na těchto stránkách je k dispozici text Vznik integrální kultury publikovaný ve zmíněné antologii.

Texty

Audiovizuální materiály

Poznámky pod čarou

  1. ZEMÁNEK, Jiří (ed.), Lara MALLIEN (ed.) a Johannes HEIMRATH (ed.). Geomancie a integrální kultura: o novém vztahu k naší domovské planetě : antologie textů z časopisu Hagia Chora. Praha: DharmaGaia, 2008, 415 s. Nová éra. ISBN 978-80-86685-85-4, s. 11.
  2. Tamtéž, s. 336.
  3. Paul Ray. The Institute of Noetic Sciences [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z: http://noetic.org/directory/person/paul-ray
  4. HEIMRATH (ed.). Geomancie a integrální kultura: o novém vztahu k naší domovské planetě : antologie textů z časopisu Hagia Chora, s. 327.
  5. Tamtéž, s. 337.
  6. Tamtéž, s. 328.